Sami: splněný sen
Každé ráno, přesně v sedm hodin stál Sami před vzdělávacím centrem v Tahaddi. S černou igelitkou, roztrhanýma botama a velkým úsměvem. Čekal, až se otevře brána, aby se pokusil nenápadně zařadit mezi žáky vcházející do třídy. Dlouho slyšel tu samou odpověď: „Prosím Sami, jdi domů. Ještě pro tebe nemáme místo. Potřebujeme mluvit s tvojí tetou.“
Samiho příběh je velmi smutný. Byl na návštěvě u tety, když v Sýrii začalo bombardování jeho vesnice. Bomba dopadla na dům jeho rodiny a všichni zahynuli – otec, matka, sourozenci. Sami jediný přežil.
Když jeho teta přišla kvůli válce o svého muže, rozhodla se odejít do Libanonu se svým otcem, dětmi a Samim. Protloukali se, jak mohli, až se dostali do vesnice Hay el Gharbeh, kde sídlí Tahaddi, komunitní centrum podporované Diakonií. Když se zapsali do programu pomoci, byl na tom Sami fyzicky i psychicky velmi špatně. Díky podpoře Diakonie získala rodina potravinové poukázky, příspěvek na bydlení a zdravotní péči. Díky pravidelné stravě se výrazně zlepšilo Samiho zdraví.
Nakonec se i ve škole uvolnilo místo. Sami konečně mohl projít branou vzdělávacího centra. Splnil se mu sen. Díky trpělivosti i lásce učitelů a asistentů se naučil chovat podle pravidel třídy, což pro něj nebylo vůbec jednoduché – vždyť dlouho vyrůstal na ulici. Mohl se zapojit i do letního programu komunitního centra Tahaddi, spolu s 200 dalšími dětmi.
Příběh je skutečný, ale fotografii a jméno jsme změnili, abychom chránili soukromí lidí, kterých se příběh týká.