Zátarí: Spíš než deky a jidlo potřebují lidé podporu a naději
Azad tu měl být s rodinou jen na pár týdnů. Válečný konflikt způsobil, že žije v táboře už šestým rokem. S nejlepší kamarádkou Raním a dalšími tu chodí každý den do školy. Obě děti si do tábora přinesly bolesti z války. Azad špatně snášel tmu a Raním se v noci často budila s pláčem. Díky pomoci Diakonie oba dva zvládají překonávat válečná traumata mnohem lépe.
Jeden z největších uprchlických táborů na světě v jordánském Zátarí poskytuje už od roku 2012 domov lidem, kteří sem utekli před válkou ze sousední Sýrie. Za tu dobu se změnilo leccos: písečnými bouřemi zmítané stany byly nahrazeny pevnějšími obytnými karavany, v táboře obstojně funguje několik škol, obchody nebo zdravotnická zařízení. O základní životní potřeby pouštního města velikosti Zlína či Pardubic je tak postaráno. Problémem zůstává, jak tu smysluplně trávit čas a jak nepodlehnout skepsi z nekonečně stejných dnů.
Právě na tyto otázky se zaměřují aktivity a programy Diakonie ČCE. V předchozích letech obyvatelé tábora mohli navštěvovat například kurzy řemesel, jazyků či počítačových dovedností, dnes tu Diakonie prostřednictvím partnerské organizace LWF (Světová luterská federace) organizuje pravidelná setkání pro děti i dospělé, jejichž cílem je rozvíjet sociální dovednosti, podporovat mezilidské vztahy, pomáhat lidem zbavovat se strachu a vyrovnávat se s válečnými traumaty. V neposlední řadě také připravuje rodiny na pomalu se blížící a nesnadný návrat domů.
Monitorovacího setkání se přímo v táboře Zátarí zúčastnil také český velvyslanec v Jordánsku Petr Hladík: „Největší problém tu mají děti nebo mladá generace. Místo původně předpokládaných několika měsíců jsou tu mnozí už pět nebo šest let. Projekty Diakonie dávají právě těmto mladým lidem naději do budoucna. Jejich přáním není dostat se do Evropy, ale zpátky domů.“